neděle 13. března 2016

Všechno špatné je k něčemu dobré!

Tak jo.

Když si z ničeho nic začnete zpívat Leoše Mareše, je něco špatně.
Když vás lidi přestanou poslouchat a jen nepřítomně kývají hlavou, jen aby měli klid. Dokonce si to i začnete uvědomovat, že je něco špatně.
V noci se budíte, zpocení a zmatení. Začnete přemýšlet nad tím, že žít ve špatnu asi není tak fajn.

V hlavě vám bliká fialové světýlko 'už je čas'! A vy víte, že s tím špatnem je potřeba něco dělat, jinak se z něj opupínkujete. A co si budeme vyprávět, pupínky nejsou hezký. Pupínky jsou otravný a taky zapadají do kolonky 'ŠPATNÉ'. Nic vám totiž nedokáže pohnojit náladu víc než když se probudíte do krásného slunečního rána, slyšíte zpívat ptáčky či chrápat přítele nebo psa, tady záleží na tom čemu dáváte přednost. Odhopsáte do koupelny, že teda začnete ten pěkný nový den a v zrcadle se vám vysmívá pupínek. Takový pupínek se rád vysmívá, obzvlášť pokud v den, kdy mu to sluší nejvíc (rozuměj je tak strašně nápadný, že ho nezakryje ani milion makeupu. A ještě do toho máte pocit, že na všechny lidi okolo mává a křičí 'ahoj tady jsem! Pupínek! Vidíte mě?!) máte nějakou významnou událost například rande či pracovní pohovor!!

Konec všem pupínkům je konečně čas udělat něco s tou kolonkou 'ŠPATNÉ'. 
 Po sněžení tuny čokolády a nabrání 578934 kilo, jsem zjistila, že to nebude ta správná cesta k úspěchu. 
Stěžovat si příteli taky není správná cesta, je to pro ty chlupatá stvoření moc obtěžující a kazí jim to náladu. 

A tak stojím tady, černobílá těžší o 578934 kilo, v náručí držím svojí kolunku 'ŠPATNÉ'. Jsem rozhodnuta vyprávět svůj příběh. Jsem rozhodnuta sdělit světu svoje trápení, svoje radosti a zlosti, abych mohla usínat bez fialového světýlka a vlastně bez všech světýlek světa. 

Připravte se na rouhání, mrčení (jestli nevíte co to znamená, nevadí brzo to poznáte!), výkřiky radosti a zlosti. A povídání o nespravedlnosti světa, ale nebojte všechno to nejspíš bude mít nádech infantilnosti.
Jakoby nestačilo, že je celý svět barevný a já jako pandí princezna jsem jediná černobílá. 

A na co všechno se můžete těšit?
Samozřejmě na můj příběh! ( Jéééééj!) Převážně na to, jak jsem začala cvičit a jak mě to baví, ale taky na to, že bez čokolády nemůžu žít, teda taky bez čokoládových lízátek a salka a všech věcí... Prostě vás zasvětím do svého života, abyste věděli jak vlastně žijí poslední pandí princezny v 21. století..

Připravena na sdělení každé špatnosti, zlosti, radosti a pobavení. Pac a pusu předtím než můj druh vyhyne.

pac a pusu

Pandí princezna

Žádné komentáře:

Okomentovat